Večer, když zapadá slunce do sousední střechy, sedím na pohovce s nohama na konferenčním stolku a koukám na linku, která konečně dává smysl. Manžel už nehubuje, že nemá kam dát hrnce, a hosté se ptají, kde mají složené lůžko, protože ho ani není vidět. Ta kombinace úložných řešení a obratné práce s prostorem vyšla přesně tak, jak jsem si vysnila. Není to dokonalé, protože v malém bytě dokonalost neexistuje. Ale funguje to. A to je na rekonstrukci to nejdůležitěj