První rok jsme měli skládací stůl z hobby marketu, který se při každém prudším pohybu kolébal. Když přijela teta z Moravy, museli jsme odsunout všechny židle ke zdi a postavit na zem dvě karimatky. Ráno to vypadalo jako po bitvě. Spací pytle visely přes opěradla, polštáře se válely pod stolem a my jsme zakopávali o roztahané lanko od čtečky. Tehdy jsem pochopila, že potřebuji něco, co přes den zmizí. Narazila jsem na koncept, kde jídelní stůl funguje jako kryt pro zabudovaný úložný prostor. Nebo ještě lépe - na variantu, která kombinuje stůl s pohovkou. V malém bytě musí každý kus nábytku umět alespoň dvě v