Pokud jde o materiály, sázel jsem na tmavě modrou velvet upholstery. Je praktická, protože na chodbě se do sedačky otírají kabáty a batohy. Tmavší barva skryje případné fleky a sametový povrch se dá snadno vyčistit vlhkým hadříkem. Navíc působí teple a luxusně, i když je sedačka relativně levná. Důležité je vybrat takový typ velvetu, který není moc náchylný na žmolkování. Koupil jsem vzorek domů a zkoušel ho drhnout džíny, než jsem se rozhodl. Výsledek? Po roce vypadá skoro jako nový. A když přijde návštěva, nikdo neřekne, že se jedná o pohotovostní lůžko, ale o designový kus náby

Samozřejmě jsem řešila i technické detaily. Každá skládací postel stojí a padá s kvalitou spací plochy. Většina levných variant má tenkou pěnovou náplast, která se brzy proleží. Já jsem si pohlídala, aby sedačka měla skutečnou 16 cm foam mattress na pevném slatted frame. To je tloušťka, která unese i těžší postavu a nepřenáší na záda nerovnosti ze spár rámu. Samotné laťky jsou vyrobené ze silného bukového dřeva a jsou pružné každá zvlášť. Když jsem na ní poprvé spala celou noc, vstávala jsem bez bolesti zad. Přiznávám, že jsem byla roky zvyklá na klasickou postel s roštem, a bála jsem se, že mě záda zradí. Ale kombinace kvalitní pěny a pevných lamel funguje skvěle. Už to není nouzovka pro hosty, ale plnohodnotné lů